Renovace dřevěné krabičky.

Čištění a renovace staré dřevěné krabičky.

Malá dýhovaná kazeta od čokoládových cukrovinek firmy Rudolf Pachl (RUPA) vypadala zprvu docela přijatelně. Předpokládala jsem, že bude potřeba ji trochu vyčistit, přilepit dýhu a krabičku doladit voskem.

Tmavě hnědou barvu na povrchu jsem považovala za starý, zašpiněný vosk. Při čištění se ale ukázalo, že mimo vosku je tam ještě kamufláž jakousi barvou, která zakrývá několik poškozených míst.

Kazetu jsem čistila směsí lihu a lněného oleje 4:1. Tohle čistidlo, mimo to, že pěkně očistí dřevo, odstraní také starý vosk, ve kterém je usazená a nalepená špína předchozích věků.

Po čištění vypadaly boky i hrany dřevěné krabičky skvěle. O víčku se to však říct nedalo. Čistidlo odmylo barvu, kterou bylo víčko natřené a ukázalo se, proč byla původně voskovaná kazeta přetřená na hnědo. Barva zakrývala mapy od vody, dvě místa potřísněná inkoustem a hlavně nehezké stopy po šmirglu, jak se kdosi pokoušel tato poškození odstranit.

Musela jsem proto celé víčko dřevěné kazetky přebrousit. K takto radikálnímu zásahu jsem ale přistoupila jen velmi nerada. Jenže rýhy po šmirglování jsem prostě na krabičce nechat nemohla.

Nejprve bylo nutné opravit odchlípnutou dýhu.

Poté jsem celou horní část víčka přebrousila ocelovou vlnou. Inkoust vpitý do dýhy se mi nepodařilo vyčistit, ale to nevadí. Kazetce je přes sedmdesát, takže stopy po používání se v jejím věku dají předpokládat a odpustit.

Na závěr jsem na vnější části dřevěné krabičky nanesla vosk a vyleštila.

A po několika dalších drobnostech, na kterých jsem si vyzkoušela čištění zašlého dřeva, jsem se konečně mohla pustit do revitalizace babiččiny kazety.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *