Čištění kovu a odstranění rzi.

Potřebovala jsem vyčistit pár klíčů, značně zašlých a rezatých, misky ke starodávné váze, staré nářadí, formičky a pak ještě nějaké další kovové drobnosti. Jde to překvapivě snadno, docela rychle, a v domácích podmínkách. Ale nejprve je potřeba vyzkoušet různé postupy a přípravky, aby se jeden dopátral (nebo dovyzkoušel?) postupu nejjednoduššího, nejlevnějšího a s minimální námahou.

Cesta první, poměrně pracná a dosti nezábavná je čištění mechanické.

Ocelová vlna nebo kartáč a ruční práce. Nebo použít brusku, což je snazší a o dost rychlejší. Na některé menší předměty, jen s trochou rzi je tento postup fajn, ale na hodně stará a hodně rezatá kladívka to nestačí. Na mosazné předměty kartáč použít nemohu, mosaz je měkká a poškrábala by se. Čištění bruskou jsem zkoušela, ale výsledek nebyl podle mých představ, zašlá a černá místa se mi vyčistit nepodařilo.

Cesta druhá, v bledě modrém to samé, jako předchozí.

Smirek a čištění kovu pod vodou. Sice to nepráší, jako když se čistí kartáčem, ale silnou vrstvu rzi bych odstraňovala několik týdnů.

Cesta třetí, bezoplachový odrezovač.

Vyzkoušela jsem ho na malé rezaté krabičce od čehosi. Očistila kartáčem, natřela odrezovačem, po zaschnutí odstranila prášek z povrchu, přelakovala. Rez je pryč a krabička vypadá celkem pěkně. Ale pro většinu mých rezatých kousků se nehodí, protože je nechci lakovat, ani natírat barvou.

Cesta čtvrtá, babičkovské rady s použitím domácích prostředků

Tato se  ukázala jako nejlepší, nejšetrnější a nejméně pracná.

Vařící voda a soda.

Funguje bezvadně na cínované formy a formičky, odstraní veškerou mastnotu i špínu. Hrnec s vodou na sporák, nasypat 2 lžíce jedlé sody, naházet do hrnce formičky a povařit. Vyndat, vypláchnout v čisté vodě, dočistit kartáčkem, osušit a natřít olejem. Poměr vody a sody i doba varu závisí na tom, jak moc jsou formičky zašpiněné. V průběhu vaření zkontroluji, vyndám, osuším a natřu olejem, nebo přidám sodu a vařím dál. Závěrečné usušení a ošetření olejem je bezpodmínečně nutné. Prvních pár starých formiček, které jsem takto čistila, bylo opravdu ve špatném stavu. Špinavé a zapatlané, místy rezaté. Po vyvaření jsem byla z výsledku nadšená, formičky krásně čisté, žádné rezaté fleky, fakt prokoukly. S pocitem dobře odvedené práce jsem je uklidila. Za týden byly ve stavu horším, než před čištěním. Ne místy, ale celé rezaté, a dokonce někde i děravé, prorezlé skrz. Naštěstí jich bylo jen pět. Takže po uvaření pořádně vypláchnout ve vodě, rychle usušit (třeba i v troubě), a hned naolejovat!

Na některých starých formičkách jsou i flíčky rzi. Formičky hodně používaní mají už prošoupanou vrstvu cínu na povrchu a rezatí kov pod ní. Malé flíčky pustí při čištění výše uvedenou metodou, spíše než soda je ale podle mně odstraní voda a kartáček. Závěrečné natření olejem zajistí, že dále nereznou.

Takže prima postup na čištění formiček, ale rez ze železa a jiných kovů tímto způsobem odstranit nelze.

Další kombinace je ocet a sůl.

Hned první pokus měl celkem dobrý efekt. Poměr ingrediencí 1:1 a drátěnka na nádobí. Starý rezatý klíček do nálevu a drhnout a drhnout. Klíč po vyčištění vypadá pěkně, rez je pryč. Vlastně skoro pryč, drátěnkou nelze pořádně vyčistit mezizubní prostory klíče. Slušný výsledek, skoro úspěch ale docela dost drhnutí.

Cesta je tedy správná, jen to trošku poupravit. Při poměru 1:1 je octa málo, soli zase moc. Je potřeba více oplachovat a odmývat nečistoty při čištění a tekutiny se nedostává. Sůl se v nálevu nerozpustila, docela dost jí zůstalo na dně nádoby. Je pravděpodobně i brusnou složkou, protože mám drátěnku, tak dám soli méně.

Nový nálev je 250 ml octa a lžíce soli. Klíč nechávám v nálevu a cca po 2 hodinách kontroluji výsledky. Rez je pryč, mezizubní prostory čisté, je hotovo. Takže to jde i bez drhnutí! Šup s další rezatou várkou do nálevu.

Ano, toto je ten postup na odstranění rzi, který jsem potřebovala. Jednoduchý, levný, co nejméně pracný.

Pokud to chcete vyzkoušet, prosím, přečtěte si i následující poznámky a poznatky z praxe.

Ocet je kyselina a naleptává povrch kovů. Než začnu s čištěním, vyzkouším to nejprve na malém kousku, někde na spodní straně.

Nálev můžete dát do nádoby ze skla, plastu, nebo do starého smaltovaného hrnce. Nejlépe se mi osvědčila skleněná zavařovačka se skleněným víčkem. Ne, že by to víčko bylo něco zásadního, ale v teple ocet zbytečně vyprchává a je cítit všude. Když je nálev už hodně tmavý až černý, nebo se na povrchu utvoří pěna, je potřeba ho vyměnit.

Pracuji v rukavicích. Octový nálev Vám sice ruce nerozkouše, ale rozpuštěná rez zaleze pod nehty a hodně těžko jde dolů.

Na závěr vyčištěný předmět důkladně omyji pod tekoucí vodou, osuším a ošetřím olejem, antioxidantem, nebo přípravkem na ošetření kovů. Pokud nechávám předměty v nálevu déle, na závěr je nechám odmočit v čisté vodě, kterou několikrát vyměním. Poté osuším a napustím olejem.

Klíčky, jejichž zámky už zmizely v propadlišti času, jsem nechala koupat asi 4 hodiny, s jednou kontrolou a jedním drhnutím.

Stará kladívka měla snad ½ centimetru rzi. Koupala jsem je skoro 2 dny, průběžně kontrolovala a urychlovala odstraňování rzi drátěnkou.

Kované nůžky byly v nálevu asi ½ dne, po omytí a promazání vypadají skvěle a dokonce stříhají.

U silně zkorodovaných předmětů je kov rzí poškozen do hloubky. To znamená, že jejím po odstranění jsou na povrchu patrné důlky, větší krátery, nebo černá místa.

Ocet se solí vyčistí i mosaz, ale příliš dlouhé působení nálevu způsobuje, že se kov začíná se zabarvovat do růžova, nebo červena. S mosazí tedy opatrně, žádné koupele, nálev do mísy, a pěkně jemně vyčistit. Drátěnka je příliš hrubá, použila jsem nejjemnější ocelovou vlnu. Pak dobře omýt vodou, osušit a ošetřit přípravkem na leštění kovů (zároveň chrání proti oxidaci). Pokud se i při opatrném čištění objeví začervenalá místa, lze je odstranit speciální pastou na kov (jemně brousí/leští). Mosaz je trošku háklivá, pokud na ní budete sahat prsty, udělají se tmavé fleky. Držte ji při leštění v papírové utěrce, nebo čistém hadříku.

Misky k váze se podařilo vyčistit lépe, než jsem čekala. Chtěla jsem odstranit černý povlak z povrchu, jen aby vykoukl ten kov, co je pod ním. Jsou dost staré, takže jsem předpokládala, že časté používání na nich bude znát. Ale takové stopy času, to je přesně to, co se mi starých věcech líbí. Po čištění jsou strany misek jako zrcadlo (na fotce můžete v odrazu vidět trávu, to vpravo jsem já, dole uprostřed černá mísa, ve které jsem misky čistila a v pozadí dům). Vnitřky jsou trochu ošoupané, mají rýhy a ďolíčky od závaží, jak jsem předpokládala. Taky zůstalo několik flíčků, asi od vody. To už dále řešit nebudu, i když brusnou pastou by to jistě šlo.

Úchytka k šuplíku byla poškozená hodně do hloubky a vypadala opravdu strašně. Nedávala jsem jí mnoho šancí. Potřebovala totiž důkladnější a delší očistu, než mosaz snese. A mimo úchytku samotnou bylo potřeba samozřejmě vyčistit i šroub. Ten je ze železa a odstranění rzi vyžaduje více času. Takže tahle úchytka se hodinu koupala. Po vyčištění a odstranění rzi jsou na ní proto patrná ta výše zmíněná zčervenalá místa. Mě to ale vůbec nevadí.

A další úchytky, původní stav opět žalostný. Po vyčištění vypadají skvěle.