Vintage lékárnička podruhé.

Dřevěná lékárnička ve vintage stylu

ze staré krabice od doutníků.

Stará dřevěná krabička Abadie je sama o sobě moc pěkná a pokud by byla ve slušném stavu, jako tahle, asi bych jí nedávala nový kabátek.

Určitě by mi bylo líto schovat dřevo a nápisy pod barvou. Ale jedna z našich bedýnek byla ve formě rozbité stavebnice, rozložená na díly a s ulomeným kusem dna. Nápisy zmizely v propadlišti času a dřevo bylo notně potlučené a poškrábané. Jako materiál na výrobu lékárničky ve vintage stylu přesně to pravé.

Rýhy a rány ve dřevě byly hluboké, proto jsem na úpravu jednotlivých prkýnek a lišt z původní i budoucí bedýnky použila ruční brusku. Opravu poškozeného dna jsem přenechala svému muži, stejně tak i sestavení krabice a posléze i zalištování skla ve víku.

Lékárničku jsem chtěla mít bílou, tedy vlastně spíš takovou starobílou, nebo zašpiněnou bílou. Samotná bílá akrylová barva je moc bílá a zářivá, bílá lazura zase málo bílá (lazura viz obrázek níže).

Vybrala jsem si tedy křídovou barvu, na závěr ještě ostařenou.

Barvu jsem si namíchala sama, na internetu je návodů nespočet. Křídová barva je po uschnutí nádherně matná, povrch má trošku hrubší strukturu. Na obrázku je dřevo natřené křídovou barvou. Je to hodně zvětšené, aby byla struktura patrná.

Závěrečnou úpravu jsem nejprve vyzkoušela na vzorcích. Po nalakování křídová barva trošku ztmavne a ztratí se matný křídový vzhled. Přebroušení smirkem o hrubosti 180 barvu ještě více zmatní. Jemnější smirky barvu leští, není to ale lesk jako po nalakování, spíše matný satén. Ocelová vlna barvu leští a zároveň trochu zabarví. Tento postup byl ve výsledku přesně podle mých představ. Barva, která je jakoby časem zmatnělá a zašlá.

Na obrázku je křídová barva na dřevě, před a po použití ocelové vlny.

Poslední co bylo třeba udělat, aby se bedýnka stala lékárničkou, byl červený kříž na skleněném víku. Je namalovaný akrylovou barvou, tvar zajistila maskovací páska.