Barvením přírodními barvivy – den šestý.

Barvení textilu slupkami z ořechů.

Skoro týden pršelo, a tak jsem se k barvení dostala až za několik dní.

Růžovofialové textilie ležely složené na židli a čekaly, až z nich ušiju utěrky a ubrousky. Na to ovšem nedošlo. Ano, četla jsem, že barvy z bobulí časem blednou. Nevím sice přesně, jak dlouho je „časem“, ale nenapadlo mně, že je to za týden. Vybledly všechny látky, hlavně na skladech.

A tahle utěrka, která byla pověšená u okna, ta je na tom nejhůř.

Takže řepu nechám být, taky prý taky není ráda na světle, a přejdu k ořechovým slupkám.

Slupky ořechů jsem měla sušené. Nejprve se nechají namočené ve vodě asi 1 den, pak se povaří. Protože byl zase problém s velikostí nádoby, zamýšlela jsem je vařit přímo v pračce. Jenže rozmočené slupky mají konzistenci bláta, tak jsem je pro jistotu svázala do látkového uzlíčku. Nerada bych si ucpala pračku.

Barvící lázeň jsem otestovala papírem, po ½ hodině a po 1 hodině vaření. Pokud se Vám zdá, že na první fotce nevidíte žádný rozdíl mezi čistým (vlevo) a obarveným papírem (vpravo), tak je to skoro tak. Původně bílý papír je jen nepatrně nahnědlý. Hodně nepatrně. Druhý pokus po hodině sice už vidět je, ale že by to byla hnědá?

Po vychladnutí lázně jsem vytáhla uvařený uzlíček. Bylo jasné, že žádná extra krásná hnědá to nebude.

Nicméně textilie šly do „barvy“, zase se vařily, zase chladly, zase se pláchly v octové vodě a zase to nestálo za nic. Ano, ve srovnání s bílou bych to mohla nazvat hnědou barvou. Ale od ořechu jsem čekala něco víc.

Fleky na „zeleném“ lněném prostěradle se ještě zvýraznily, na bavlně i lněných utěrkách je barva mírně řečeno nerovnoměrná.

Několikadenní barvení byl experiment, který se tak nějak nepovedl. Zítra tedy zkouknu všechny výsledky barvení přírodními barvami ještě jednou a pokusím se nějak shrnout to své barvířské fiasko.