Barvením přírodními barvivy – závěr.

Barvení textilu kontryhelem, ostružinami a slupkami z ořechů.

Shrnutí experimentu s barvením bavlny a lnu přírodními barvivy.

Moření látek před barvením:

Pokud bych měla dodržet dostupné návody na moření textilií před barvením přírodními barvivy, tak v hrnci na sporáku bych mohla namořit nanejvýš pár kapesníků. Ve vířivé pračce látku o hmotnosti méně než 180 g, tedy jedno bavlněné tričko. Namoření jednoho lněného prostěradla je možné pouze ve vaně o objemu více než 100 litrů. Pak ovšem nastává problém, jak pod tou vanou topit.

Přírodní barviva:

Hmotnost rostlin by měla být 2-3x větší, než je hmotnost barvené látky. Na jedno lněné prostěradlo je to až 1,8 kg kontryhele. A to je fakt hodně listů.

Zároveň je dle dostupných návodů pro toto množství přírodního materiálu potřeba až 90 litrová nádoba na barvení. Stejný zádrhel s topením pod vanou, jako u moření.

Barva z bobulí vydrží na látce sotva týden. A je jedno, jestli je látka namořená, nebo nenamořená. Obě jsou ve výsledku vybledlé.

O barvení textilu přírodními barvivy se často píše, že je ekologické. Protože do odpadu nevypustíme chemická barviva, pouze vývar z kytek. Ale spojovat slovo ekologické s činností, při které se spotřebuje tak obrovské množství vody?

Barvení kytkama je časově velmi náročné.

Ekoprint se sice nepovedl, tuhle techniku ale vyzkouším znovu. Příště to bude určitě lepší.

Drobená batika vypadá moc hezky. Promyslím si, jak dosáhnout stejného efektu, tentokrát s barvou, která nebledne.

Textilie obarvené ořechovými slupkami použiju na výrobu kousků ve vintage stylu. Jejich nepravidelná „barva“ je pro tento styl ideální. Příště ale na ostaření látek použiju nějaký mnohem rychlejší a snazší způsob barvení.

Některé lněné a bavlněné látky, které prošly mořením, barvením nazeleno, barvením na růžovo, pokusem o ekoprint, barvením na hnědo, jsem vyprala. Na 90 °C s běžným pracím práškem.

U lněného prostěradla jsem dosáhla „úspěchu“. Přestože prošlo barvením několikrát, je zpět ve své původní barvě. Po přírodním barvení ani památky.

Lněná látka na utěrky získala po vyprání růžovofialové ostružiny barvu hnědou. Sice světle hnědou, ale hezčí a stejnoměrnou hnědou, než mají látky, které jsem barvila ořechovými slupkami.

Růžovofialová ostružina a černý rybíz na bavlně zůstala i po vyprání.  Barva se ale změnila se na flekatou žlutohnědou. Klasické nevypratelné fleky od ovoce.

Pokud máte jiné zkušenosti s barvením přírodními barvivy, budu ráda, když se o ně podělíte v komentáři. Úplně jsem tohle barvení totiž nezavrhla. Mám ještě sáček kurkumy, ta prý barví na krásnou žlutou, která vydrží 😉

P. S.

Na cestách internetem jsem potkala také návod na moření dřeva přírodními barvivy. Červenou řepou, ostružinami, ořechovými slupkami… Tohle moření už naštěstí zkoušet nemusím. Dřevěná lišta, kterou jsem používala při barvení je po týdnu na světle skoro stejná, jako před barvením. A to se v ostružinách a na druhém konci v ořechu máchala dvě hodiny.