Čtyři papírové týdny – část první – staré knihy.

Potřebovala bych zase jednou zajít do našeho „archivu“ a aspoň kousek uklidit, uspořádat a vytřídit. Je ale překrásné a teplé léto a nechce se mi na něj jen tak koukat z okna. Vezmu si tentokrát práci ven, že mě to už dřív nenapadlo! Venku mám podstatně více místa, takže můžu kolem sebe rozkládat a kopičkovat věci druhu, nebo materiálu.

Pustím se tedy do něčeho většího, třeba ty krabice s papíry. Pěkně si to všechno rozložím kolem sebe, na jednu hromádku staré noviny, na druhou osobní věci jako dopisy, fotografie, recepty, staré sešity ze školy, upomínky na první svaté přijímání, svatební oznámení, popsané kalendáře, na další hromádku staré reklamy a účtenky, a někam vedle ty kufry plné knížek. Spousta papírových věcí po prarodičích, praprarodičích, i původních majitelích našeho domu.

Původně jsem plánovala strávit tímto jeden týden. Není to přece žádná velká práce, jen probrat papíry, něco vyhodit, něco si nechat a trošku to uspořádat. Netušila jsem ale, kolik pokladů se může skrývat ve dvou bednách a třech kufrech, a že mě to „jen roztřídění“ tak často odvede někam úplně jinam a jak moc to bude zajímavé, poučné i zábavné. Nakonec mi to trvalo čtyři týdny, a zdaleka jsem důkladně neprozkoumala úplně všechno.

Takže pěkně popořádku.

Stohy knih.

První kopička jsou knihy o skautingu, tak nějak nešlo se na chvíli nezačíst. Hlavně proto, že jsem o tomto hnutí nevěděla skoro nic, protože v době, kdy jsem vyrůstala, bylo režimem zakázáno. Takže toto bylo mé první setkání s krásnými, čistými myšlenkami a posláním českého skautingu. Bohužel mi bude muset stačit „jen“ toto setkání formou knižní, neboť již nejsem ve věku, kdy bych se sama mohla stát skautkou. Ale hlavní cíle skautingu, být ohleduplní k sobě, k ostatním lidem i k přírodě, je cestou pro všechny, k vytvoření lepšího světa.

Další knihy jsou o Egyptě. Zčásti cestopis, zčásti historická fakta a hlavně jak vypadal Egypt na konci 19. století. Překrásné knihy a opět nějaké to začtení. Ani to jinak nešlo, stačí knihu kdekoliv otevřít a obdivovat ten překrásný jazyk a sloh.

„MEMFIS. PYRAMIDY. Egyptské sídlo chalífů je cílem, jemuž se blíží vlak náš. Již před tím, než jsme se dostali na stanici Kaljûb, jevily se na dálném obzoru pyramidy. Jsouť ony znakem Kahiry, a k nim pojí se nejstarší dějiny světového města s povrchu země zmizelého, za jehož pozdní nástupkyni považovati sluší Kahiru. ………..Není ctihodnějšího místa lidské vzdělanosti nad ono, jež dnes hodláme navštíviti, není památek starších nad ony, jež zde byly nlezeny, kdo zamýšlí návštěvu pyramid, obrací se obyčejně ihned k nekropoli. My půjdeme svou vlastní cestou a seznáme dříve město živých, než do města mrtvých vkročíme. Nás nevíže nižádný zřetel k času nebo k pohodlnosti, a tak svěříme se raději člunu nilskému nežli dráze krajinou memfidskou probíhající, a přistaneme u Bedrašênu, veliké to vesnice fellašské. Háje palmové, jimiž jest obklíčena, patří mezi nejkrásnější v Egyptě; a jak neměly by také výtečně prospívati, any kořeny své mají v půdě, na níž asi po čtyry tisíce let stávalo jedno z nejlidnatějších měst celého světa“.

(z knihy Egypt slovem i obrazem. Ve spolku s vynikajícími umělci předvádí G. Ebers. Díl I., vydáno v roce 1883.)

Poměrně dlouho jsem listovala a četla si v Encyklopedii československé mládeže pro školu a dům z roku 1930. Neuvěřitelné články, zajímavé i poučné. Kniha je stará 85 let a popis tehdy nových technických vynálezů se dnes může zdát legrační. Ale je i zajímavým pohledem na věci dnes již běžné, kterých si ani nevšimneme. Líbí se mi také, že kniha zahrnuje informace o vesmíru, lidech, umění, dopravě i přírodě, něco pro sebe si najde opravdu každý. A na závěr „Otázky a odpovědi: proč chodí člověk vzpřímen; proč máme rýhy na dlaních; lze zvířata hypnotisovati; jaké množství vody jest v moři; jaká jsou jedovatá moře; proč je slunce při východu a západu červené; mívají také rostliny horečku; proč se hvězdy třpytí …“. Tak tuhle knížku si nechám na dlouhé zimní večery!

Další kniha je z roku 1894. Dr. Gustav Gruss, Z říše hvězd. Astronomie pro širší kruhy. Otevřela jsem náhodně na stránkách, kde je vysvětleno, jak se určuje datum Velikonoc. „Jednoduchý“ výpočet podle Gausse se mi moc líbí.

„V e l i k o n o c e. Poněvadž se pohyblivé svátky křesťanské řídí dle velikonoc, jest určení těchto v obou kalendářích pro výpočet svátků velmi důležité. P ř e d p i s, dle kterého se vypočítávají velikonoce, zní: „velikonoce se slaví vždy nejbližší neděli po jarním úplňku; připadne-li úplněk jarní na neděli, přeloží se velikonoce na příští neděli. Jarní úplněk připadá buď na 21.březen (začátek to jara církevního), nebo po 21.březnu. (Úplňkem rozumí se zde úplněk cyklický, církevní, určený epaktou, nikoli však pravý úplněk; za takovýto cyklický úplněk se čítá 14. den od nového měsíce, při čemž se den nového měsíce za p r v n í čítá.) Předpis ten byl vydán, aby křesťanské velikonoce nikdy nepřipadly na týž den roku jako židovský velikonoční svátek. Snadnějšímu určení velikonočního hodu dle hořeního předpisu bylo také vymyšleno nedělní písmeno, epakty atd.. Za nynější doby již nepotřebujeme těchto pomůcek, neboť G a u s s ukázal, jak lze vypočísti několika jednoduchými operacemi arithmetickýmu velikonoční hod. Pravidlo Gaussovo zní: „Děl daný rok křesťanský čísly 19, 4 a 7, nazvi zbytky dělení těch a, b, c. Číslo (m + 19a) děl 30, zbytek nazvi d. Posléze číslo (n + 2b + 4c +6d) děl 7 a zbytek nazvi e. Pak jest velikonoční hod vždy (22 + d + e) tý b ř e z e n neb což jest totéž (d + e – 9)tý d u b e n. V kalendáři Juliánském jest vždy m = 15 a n =6. Pro kalendář Gregorianský platí toto: dá-li výpočet 26.duben, vezmi místo toho 19.duben; dá-li výpočet 25.duben a je-li současně d = 18 a a větší než 10, vezmi 18.duben. Jinak počítej dle hořeního a polož v kalendáři Gregorianském:

A v zásadní převaze knih vážných, naučných, encyklopedií, učebnic a slovníků pouze jedna jediná veselá knížečka vydaná v roce 1917. Elinor Glynová, Příhody slečny Evangeliny. „Přemýšlím o tom, je-li zábavno býti dobrodružkou, neboť patrně se jí stanu. Četla jsem o tom v knize, člověk musí býti k tomu hezký, nesmí míti žádných příjmů a přece si musí upraviti život co možná příjemně – a to chci právě dokázati. Nemám skutečně z čeho býti živa, neboť 300 liber ročně nic není. Jsem velmi hezká, vím to docela dobře, vím také, jak třeba upraviti si vlasy a jak posaditi na hlavu klobouk, umím ještě jiné věci a proto přirozeně jsem dobrodružka. …..“ . Ano, je to červená knihovna, může se zdát naivní a legrační a nemusí se všem líbit. Ale kromě příběhu samotného lze v knize nalézt i popis tehdejšího života a mravů a užít si překrásnou češtinu (přeložila Ema Hellerová).

A další a další a další knihy. Bohužel ne vše se nám vejde do knihovny, takže část knížek nabízím k prodeji – rubrika Vintage předměty na prodej.

Následující díl článku „Čtyři papírové týdny“.