Pimprlové divadlo.

Loutkové divadlo zhotovil dědeček mého muže přibližně v roce 1934. V té době se prodávaly tištěné archy s vyobrazením proscenia a kulis, ze kterých pak každý doma mohl vyrobit divadlo pro své děti. Předlohy pro „rodinná loutková divadla“ navrhovali přední čeští výtvarníci, autorem návrhu našeho divadélka je akademický malíř Karel Vítek.Takové „tištěné divadlo“ pak stačilo jen nalepit na dřevo či lepenku, vyrobit dřevěnou bedýnku, která sloužila jako jeviště a zároveň se do ní ukládaly kulisy, a pimprlové divadlo bylo hotové.

Divadélko bylo 80 let uložené na půdě v nepříliš příznivých podmínkách. Jeho stav byl celkem žalostný a rozhodli jsme se proto použít ho jinak, než je obvyklé. Loutkové divadlo jsme předělali na zrcadlový rám.

Papír byl dost poničený vlhkostí, zčásti odlepený, potrhaný, na některých místech chyběl úplně. Mařenka chudák přišla o část obličeje, dvě muchomůrky asi někdo rozšlápnul, opona a Karkulčiny šaty byly roztrhané.

Jeviště bylo úplně rozpadlé, takže spodní část bylo potřeba nahradit. Po zkusmém sestavení se nám nelíbil tvar, lépe řečeno poměr délky a šířky budoucího zrcadla. Rozhodli jsme se tedy použít i postranní části červené opony a mezi horní a boční část vsadit nový kus.

Očistili a zarovnali jsme jednotlivé díly, dolepili vše co nedrželo, domalovali chybějící části. Papír po obvodu všech obrázků byl hodně otrhaný, odstranili jsme ho úplně a nahradili jiným.

Vše přelakovali, spojili dohromady, vsadili zrcadlo a pověsili. A teď v tom našem kašpárkovém divadle hrajeme pořád. Obvykle tak tři, čtyři představení denně.