Starožitný telefon Ericsson Skeleton.

Stolní telefonní přístroj Ericsson z roku 1919.

Telefonní přístroj Ericsson zvaný „Skeleton“ je jedním z prvních stolních telefonů, vyráběl se od počátku 90. let 19. století. Starožitný telefon Ericsson Skeleton je přístroj systému MB, telefon s místní (vlastní) baterií. Spojení hovorů je manuální, prostřednictvím spojovatelky v centrále.

Design telefonu Ericsson „Skeleton“ je jedinečný a originální.  Většina dílů telefonu je viditelná, jsou vně přístroje. Na zadní straně jsou cívky zvonků, misky jsou umístěné pod telefonem.

Neobvykle tvarované magnety induktoru slouží zároveň jako nohy přístroje. Mikrotelefonní šňůra se připojuje vně, na přední straně telefonu.

Telefon typu Ericsson „Skeleton“ vyráběli na základě licence i další firmy. Například německá společnost Groos & Graf, Carl Lorenz, Friedrich Reiner, Mix & Genest, belgická Atea a vídeňská společnost Deckert & Homolka.

Originální telefon Ericsson „Skeleton“ byl zobrazen také v logu společnosti L. M. Ericsson. Logo se „Skeletonem“ můžeme vidět i na bakelitových telefonech Ericsson z počátku 40. let 20. století.

Pojmenování telefonu Ericsson „Skeleton“, či telefon typ „Skeleton“ používá většina sběratelů, přestože označení tohoto přístroje samozřejmě není Ericsson „Kostlivec“. Jde o typ Ericsson AC 110, AC 120, AC 130 či AC 140.

Náš telefon Ericsson „Skeleton“ je z roku 1919. Jde o variaci vyráběnou pouze krátce, po skončení první světové války. Základna tohoto telefonního přístroje „Skeleton“ je lisovaná z plechu, namísto obvyklé základny ebonitové.

Telefonní přístroj Ericsson „Skeleton“ má misku sluchátka i mikrofonu z hliníku. Mušle sluchátka je ebonitová, trumpetka na mikrofonu je velmi pěkně zachovalá, pouze s jedním nepatrným otlukem.

Nohy telefonu „Skeleton“ byly původně v dolní části značené L. M. Ericsson, Stockholm a zdobené zlatými ornamenty. Na našem přístroji se bohužel dochovaly jen zčásti.

Na konci hřídele induktoru je odstředivý odpojovač zkratu induktoru. V klidu je induktor zkratován, aby jeho odpor netlumil příchozí zvonění. Při otáčení klikou prochází proud z induktoru přes vlastní zvonek (který také zvoní) do vedení k centrální ústředně.

Napájení mikrofonu je zajištěno místní baterií (jako obvykle je umístěna mimo přístroj). Tato není trvale zapojena, aby se nevybíjela, když neprobíhá hovor.  Pokud hovoříme, stiskneme tlačítko na ručce mikrotelefonu, čímž se zapojí napájení mikrofonu.

Starožitný telefon Ericsson „Skeleton“ v naší sbírce je po renovaci, plně funkční.